Velký rozhovor s trenérem Zory Liborem. Malínkem 27.12.2010 11:20:39 - autor: vasek, přečteno 2755x

Malínek: O play off se porveme, pak se může stát cokoliv

(Rozhovor trenéra házenkářek našeho klubu Libora Malínka s redaktorem Olomouckého deníku Martinem Dostálem v předvečer Vánočních svátků - přetiskujeme v plném znění)

Když před rokem a půl přebíral od svého předchůdce Lubomíra Krejčíře toho času stříbrné házenkářky Zory Olomouc, určitě netušil, jak těžké zkoušky ho čekají.
Po minulé sezoně, kdy se s týmem umístil ve společné česko-slovenské interlize i v české části na třetím místě, přišel velký exodus hráček a Libor Malínek musel rázem skládat v podstatě nový tým, který se zatím na přední místa může dívat jen z velké dálky.
Po polovině sezony patří Hanačkám sedmá příčka a na jaře je čeká boj o poslední postupové místo do českého play off. Mladý kouč se přesto s pro Olomouc nezvyklou rolí pere statečně a věří, že se jeho svěřenky do vyřazovací části dostanou.
„Tam už je to pak úplně jiná soutěž, je to kdo s koho a může se stát cokoliv," ví dobře jednačtyřicetiletý kormidelník, který v Zoře začínal jako Krejčířův asistent a nyní vede tým společně s jeho bratrem Radovanem.
Oba se pak můžou těšit, že v novém roce budou moci poslat na palubovku výraznou posilu.
Po narození dítěte totiž s týmem opět začala trénovat historicky druhá nejlepší střelkyně klubu Martina Kelarová (za svobodna Šašková, pozn. red.), autorka 1159 branek z 257 utkání.
„Věřím, že v druhé polovině sezony by mohla naskočit," doufá Malínek.
Podzimní část sezony pro vás definitivně skončila pohárovým utkáním v Mostě. Jak byste první polovinu ročníku zhodnotil?
Když to vezmu od úplného začátku sezony, tak tým poznamenal velký počet odchodů a přes prázdniny se víceméně tvořil nový. Tomu pak nasvědčovaly i ty první zápasy. Mladé hráčky, které do interligy vstoupily a na kterých měla ležet hlavní tíha, to bohužel nezvládly. Hlavně ze začátku tam byl vidět přílišný alibismus, čekaly, co vytvoří ta zkušenější děvčata, ať už Lucka Fabíková, Verča Hejtmánková nebo Ála Vocilková.
Odstartovali jste dvěma porážkami, v Bratislavě a doma s Veselím nad Moravou. Vyhrály jste až třetí zápas v Partizánském, ale ani tam váš výkon nebyl ideální. Čím to bylo?
Trochu jsme to nezvládli, myslím, že v Bratislavě šel uhrát daleko lepší výsledek než prohrát o osm branek, doma s Veselím úplně to samé. Ta první tři čtyři kola byla taková na seznámení a určitě mě neuspokojila. Potom jsme museli trochu promluvit děvčatům do duše, že takhle to nelze a že musejí táhnout za jeden provaz. Pak to začalo trochu fungovat, nakopla nás výhra v Partizánském a naše výkony šly nahoru. Přišly další důležité výhry, doma se Šaľou, s Bánovci, uspěli jsme v Trenčíně a začali se odlepovat ode dna tabulky.
Zora dlouhodobě patřila mezi nejlepší týmy interligy, jak jste psychicky snášeli pohled na tabulku, ve které jste byly dlouho až nezvykle hluboko?
Hlavně to dopadalo na ty zkušenější hráčky, které už mají něco za sebou a není jim lhostejné, jestli se vyhrává, nebo prohrává. Ty mladší to braly v pohodě, prohrálo se a za dvě hodiny o tom nevěděly. Ale ty starší to žralo. Bavily se o tom i na tréninku a chtěly to zlepšit. Ve čtvrtém kole přišla výhra s Šaľou, kterou do té doby nikdo neporazil, a my zjistily, že můžeme hrát s každým. Myslím si, že v tom úvodu to bylo hodně o seznamování se soutěží, pak se začalo vyhrávat a postupem času se holky do fazóny dostaly.
Přišla pěkná série čtyř zápasů bez porážky, kterou utnul až Písek. Ale v zápase, ve kterém jste od začátku prakticky do konce vedli. O výhru jste přišli až v posledních dvou minutách.
Ano, tam jsme měli naši formu potvrdit. Výhra tam byla opravdu na spadnutí a ve mně to pořád přetrvává. Ačkoli jsou to už skoro dva měsíce, tak jsem to pořád nestrávil, takhle prohrát vyhraný zápas. Mohli jsme na tom v tabulce být ještě lépe.

Největší ztráta? Hrbková
Už jsme hovořili o tom, že tým před sezonou opustila celá řada opor. V jakých herních činnostech se to projevilo nejvíc?
Měl jsem obrovské obavy z hry křídel. Ať to byla pravá nebo levá strana. Ale podařilo se nám na pravé křídlo zařadit Markétu Huráňovou, na levé pak Míšu Ždánskou a obě se toho chopily dobře. Dávaly branky a dokázaly vytvářet tlak. Ale na druhou stranu, když jsem si po dvanácti mistrovských utkáních dělal statistiky, tak branek z křídel je podstatně méně než v minulé sezoně, stejně jako rychlých útoků, což je podle mě největší ztráta.
Dá se říct, kterou z odešedších hráček váš kádr postrádal nejvýrazněji?
Úplně na první místě to byla asi Míša Hrbková, pak Lucka Dostálová, samozřejmě Romana Tomečková, která měla obrovský tah na branku. To tam teď u těch mladých křídel není. Ale je to hlavně o těch zkušenostech, musíme brát v úvah fakt, že jak Ždánská, tak Huráňová hrály své první interligové zápasy a ten skok je opravdu veliký. Takže na křídlech jsme určitě ztratili. V obraně nám obrovsky chybí Martina Uličná, to byla bojovnice, kterou potřebuje každý tým, to samé platí o Tereze Kovačíkové. Je to jedno k druhému, ale především jsme přišli o zkušenost.
Prakticky celý podzim se hodně mluvilo o kauze Michaely Hrbkové a Dominiky Selucké, které se bez souhlasu Zory rozhodly přestoupit do Poruby. Celý případ řešil svaz a nakonec obě hráčky v Ostravě skončily. Jak jste to prožíval vy osobně?
Člověk, ač nechtěl, tak to pořád vnímal. Stále se to objevovalo v médiích, pořád se na to někdo vyptával. Určitě nám to nepřidalo, holky o tom samozřejmě taky debatovaly, i když ne na tréninku, kde jsme to rychle uťali. Ale v šatně to samozřejmě bylo, protože jednou vyšel takový článek, podruhý zase makový. Musím říct, že Míša Hrbková nám velice chybí a hodně mě mrzí, že odešla. S ní bychom byli daleko daleko silnější. Tuhle ztrátu pokládám za zásadní.
Jak se tato situce promítla uvnitř týmu? Měl k tomu nějaké stanovisko?
Z toho začátku, když se to dozvěděly, tak to braly, jak to je. Postupem času se přikláněly k názoru, že by se do týmu už asi neměly vracet, protože se rozhodly a nedělalo by to dobrotu. Ale já z trenérského pohledu musím posuzovat kvalitu hráček a ta byla zejména u Míši obrovská. Každý trenér by ji chtěl.
Neobáváte se, že by něco podobného mohlo nastat i v budoucnosti?
Já doufám, že ne. Byla to od Poruby taková hurá akce. Nebudeme si nic nalhávat, do Poruby přešel jeden z našich hlavních sponzorů pan Tomeček, otec Romany, která je s Míšou velká kamarádka, a proto se to asi celé odehrálo. Já ale věřím, že už se nic podobného opakovat nebude.
Když se přesuneme k těm pozitivním věcem, co vás v první části sezony nejvíc potěšilo?
V první řadě musím vyzdvihnout Báru Raníkovou, to byl pilíř celého kolektivu. Družstvo se o její výkony mohlo opírat a s takovou brankařkou v zádech se hraje určitě lépe. Po těch prvních výhrách si navíc začalo družstvo věřit, mladší hráčky do toho začaly chodit naplno, ať to byla Bára Pašková nebo Martina Huráňová, která odehrála výbroný zápas v Partizánském. Vždy se tam někdo přidal a nenechávaly to jenom na Lucce Fabíkové a Verče Hejtmánkové. Mohli jsme se spolehnout i na ostatní, prostřídat. V závěru podzimu pak začala podávat excelentní výkony Katka Růžičková. Myslím si, že nám začala fungovat i obrana, našli jsme posty, které hráčkám pasují.
Když jsem se v průběhu podzimu bavil s některými hráčkami, většinou si pochvalovaly velkou rotaci v zápasech a fakt, že si ve většině utkání zahrály všechny. Byl to záměr nebo nutnost?
Určitě záměr, chtěli jsme udržet tempo. Můj názor je takový, že žádná hráčka nevydrží šedesát minut hrát stoprocentně. Musí si trochu odpočinout a zase vystřídat. Tím, že se často měnily, to byl problém i pro soupeřovu obranu, protože co chvíli přišla nová hráčka, která má jiné návyky, jiné pohyby. Myslím si, že jsme tím soupeře i trochu nahlodávali, síla našeho družstva se rozprostřela do takových desíti hráček a bylo to znát, protože jsme dokázali zápasy hrát ve velkém tempu.
Chystá se návrat Martiny Kelarové
Kromě odchodů, kterých bylo před sezonou požehnaně, jste se dočkaly i hvězdné posily. Po letech strávených v zahraničí se do Zory vrátila její možná nejslavnější odchovankyně Lucie Fabíková. Jak jste byl spokojený s jejími výkony?
Je to velká osobnost a pro nás je na hřišti velmi důležitá. Je známá po celé republice i házenkářském světě. Ze začátku byla možná trochu smutná z toho, že si myslela, že do interligy vpluje trochu suverénněji. Ale možná poznala, že česko-slovenská soutěž není zase tak špatná. Je to velká profesionálka, ať na tréninku nebo mimo něj. Já jako trenér musím říct, i když je třeba sama nespokojená, protože nedává tolik branek, kolik by chtěla, že pro mě je obrovské pozitivum, když je na hřišti. Stahuje na sebe hráčky a dává příležitosti dalším. Ona to tak možná nevnímá, ale my jsme za ni neuvěřitelně rádi. Doufám, že jí zdraví vydrží a ještě pár let tady bude fungovat. Je to obrovská persona české házené.
Lucie se v Německu věnovala kromě aktivní kariéry i trénování. Využíváte jejích zkušeností a konzultujete s ní některé tréninkové postupy?
Já se tady tomu absolutně nebráním. Nejsem učený, který by si nenechal poradit. Vím, že ve světě se to dělá dobře, jinak by ty týmy nebyly tam, kde jsou. S Luckou jsme se bavili na začátku soutěže, jak probíhají v zahraničí kondiční tréninky, jak posilují, a určitě jsme si z toho něco vzali.
Pokud mám správné informace, tak se pomalu připravuje jeden velký návrat na palubovky. Je to tak?
Asi máte na mysli Martinu Kelarovou. Mluvil jsem s ní, přislíbila mi, že v prosinci začne chodit, a už s námi na několika trénincích byla. Chce hrát, ale nechce to uspěchat. Přece jenom má ještě mateřské povinnosti, ale házená jí chybí. Záleží na tom, co s ní ta pauza udělala a za jak dlouho se do toho dostane. Já věřím, že v druhé polovině sezony by mohla naskočit. V případě, že se dostaneme do play off, byla by to vynikající posila.

O play off s Pískem
Do vyřazovací části pro vás zřejmě povede cesta až z posledního místa vyhrazeného pro české týmy, tedy ze čtvrtého. Zatím to vypadá na souboj vašeho týmu s Pískem. Nebo se do toho může zamotat ještě někdo další?
O to čtvrté postupové místo se podle mě popereme s Pískem. Můžou tam zasáhnout ještě Jindřichův Hradec a Poruba nebo Most, ale ti už mají velké ztráty a nevím, jestli se jim může podařit je stáhnout. Ale stát se může cokoliv. Přesto si myslím, že hlavní boj svedeme s Pískem. O to víc mě mrzí ta prohra u nich, protože jsme jim mohli odskočit. Teď se musíme pořádně připravit na druhou půlku, získávat body hlavně doma a nebát se hrát venku. Zejména od těch slabších bychom měli vozit body, třeba v Mostu by cokoli jiného byla velká ztráta.
Takže hlavní ambicí do jara bude postup do play off?
Ano, je to tak, doufám, že naše výkonnost půjde ještě nahoru, že se dáme i zdravotně do pořádku, i když to pořád není ideální. Už teď je jasné, že Míša Ždánská půjde na plastiku kolene a sezona pro ni určitě skončila. Ale pokud už k ní nepřibudou další podobná zranění, tak věřím, že do play off postoupíme. A tam už je to pak úplně jiná soutěž, je to kdo s koho a může se stát cokoliv.
Přestože z čtvrtého postupového místa byste šli s největší pravděpodobností na suverénní Slavii?
Ano, bylo by to na Slavii. Ale balon je kulatý, proč bychom ji nemohli porazit? I na Slavii může přijít slabší chvilka, play off je v tomto nevyzpytatelné. Minulý rok jsme ji dokázali porazit v Edenu, tento rok tam s přehledem vyhrály Michalovce, se kterými jsme předtím odehráli naprosto vyrovnaný zápas. Ale já bych nechtěl vůbec předbíhat, musíme tam hlavně postoupit a pak se můžeme bavit.
Interliga doznala před touto sezonou podstatných změn. Narostl počet týmů, přibylo zápasů, jak jste vnímal tyto novoty?
Já osobně jsem z toho nebyl nadšen, protože nám ty změny ublížily nejvíc. Do Poruby nám odešla Romana Tomečková, Míša Hrbková, Dominika Selucká a ještě Bára Mýlková, která, pokud by Ostrava nešla do interligy, taky by hrála tady. Tím, že přibyla čtyři kola, je navíc termínová listina nabitější. Mně více vyhovoval systém s dvanácti týmy, ale to beru ze svého pohledu a z pohledu našeho týmu, který není tak početný a každé zranění pociťujeme, a třeseme se, abychom měli vůbec s kým hrát. Já se přikláním k tomu starému modelu, ale teď už s tím nic neuděláme.
Když trochu odbočíme k mužské házené, kterou jste dlouho hrával. Co říkáte na tabulku první ligy, ve které vede Šumperk a druhá je Litovel?
Je to pro mě trochu záhada. Samozřejmě to sleduju v novinách, dívám se na tabulky, ale osobně jsem se podívat nebyl. Přesto si některé kluky ještě pamatuju, protože hrávali proti mně. Ať je to ze Šumperka Laštůvka nebo Dopita. Zdá se mi, že v té první lize není až zase taková kvalita. Nechci to podceňovat, ale vím, co v těch klucích je, a myslím si, že extraliga je zase úplně někde jinde. Ale pro region je to jenom dobře, v Litovli mám spoustu kamarádů, takže jim fandím a Šumperku taky.

Autor rozhovoru Martin Dostál Olomoucký deník