Veronika Hejtmánková: Je to strašné a ubíjející! 01.04.2011 08:20:30 - autor: vasek, přečteno 2408x

Převzato z internetové stránky REGION SPORT - autor rozhovoru: Miloslav JANČÍK

Jen těžko hledala Veronika Hejtmánková slova po nedělní porážce s Pískem 22:23. Nejzkušenější házenkářka Zory ale nakonec pojmenovala všechny problémy, se kterými se její družstvo v této sezoně potýká. Nesehranost a z ní pramenící chyby, chybějící jistota a víra ve vlastní dovednosti či neschopnost prodat svou kvalitu v rozhodujících okamžicích.

To vše trápí Zoru v posledních zápasech a vlastně i celou sezonu. „Vidět jsou jen ty otřesné chyby, které děláme a které nás sráží," říká tvrdě a narovinu Veronika Hejtmánková a má k tomu důvod. Pokud Dámy chtějí do play-off, už není čas ani prostor na schovávanou.

Takto jste si to průběh klíčového utkání určitě nepředstavovaly. Byl to den, kdy bylo všechno špatně?

Dá se říct, že ano. Na postupném útoku Písku bylo vidět, že nejsou schopny se prosadit a v podstatě jsme jim darovaly vítězství po našich chybách a neschopnosti se prosadit jedna na jednu. Byly to hrubé individuální chyby, které jsme jim dopřály při přechodu do rychlého protiútoku. Ten mají opravdu vymakaný, protože v podstatě nic jiného hrát neumí, což je tragédie. Odstavily jsme Ivetu Luzumovou a ostatní hráčky kroužily kolem naší obrany, která je ubránila, případně Bára excelentně chytala, takže tohle splňovalo veškeré parametry. Ale tragédie byla v útoku a mně je strašně líto, že potenciál, který v sobě máme, neumíme v zápasech prodat. Nedaří se a pak je to špatné, jdeme dolů."

Myslíte, že se na vašem výkonu otiskla tíha okamžiku?

Ne, ne! Samozřejmě, že dnešní utkání bylo obzvlášť vyhecované, nervózní. Ale my se s tím potýkáme v podstatě celou sezonu. Když začneme hrát a daří se, tak jsme opravdu schopné zahrát utkání jako s Michalovcemi. Pak prodáme kvalitu, kterou máme, to co trénujeme a to, co jsme schopné zahrát jednak jako kolektiv ale i individuálně. Panebože! Jsou tu hráčky zkušené, jsou tu hráčky mladé, které jsou dravé, ale v momentě, kdy se nám nedaří, tak nejsme schopní to zlomit. Nepamatuji si, že bychom otočily nějaké utkání. V momentě kdy prohráváme, nejsme sto to otočit na vítězství! Tohle mě strašně trápí, děláme základní chyby a bohužel v takovém utkání jako bylo tohle, jsme jenom těmi chybami umožnili Písku vítězství.

Je to tedy psychická záležitost?

Myslím, že už toho máme za sebou dost, tohle by nemuselo být jen v hlavách. Ale je vidět, že chybí jistota v tom, co opravdu hrajeme. Začneme se hledat, tápat, občas jsou najednou zamíchané sestavy tak, že v podstatě nevíme. Je to těžké, ve mně se to strašně pere a těžko se o tom mluví.

Bylo vidět, jak strašně moc chcete, ale vůbec to nejde...

Bojujeme, ale místo bojovnosti se dostáváme do křeče. Pak je to na tom hřišti vidět. To vidí všichni. Já nevidím hráčku, která by to odflákla, která by do zápasu nešla naplno. Ale pak přijde zaváhání, vteřinka zdržení náběhu, přihrávka, která není stoprocentní, trošku nejistoty, a okamžitě za to platíme obrovskými chybami. To nás strašně sráží.

Boj o play-off ještě není ztracený, máte proti Písku možná lepší los. Jak vidíte vaše vyhlídky?

Musíme bojovat až do konce. Dnes jsme si to mohly vyřešit a být v klidu, takto je to mnohem složitější a těžší. Vůbec nám to nepřidá, protože se pereme samy se sebou a do toho ještě abychom poráželi někoho, s kým na dálku bojujeme o play-off. Víme přesně o co hrajeme a rozhodně to nevzdáváme. Já děkuju divákům, kteří chodí a podporují nás, ale když se na to člověk občas dívá, tak je to tragédie. My se snažíme a ono to prostě není vidět. To je strašné a ubíjející! Vidět jsou jen ty otřesné chyby, které děláme a které nás sráží.

Už jste někdy něco podobného zažila?

Když jsem přestoupila do Zlína, tak tam byl taky kádr na to, aby se hrálo dobře a vznikly tam problémy. Bylo to taky taková trápená na hřišti. Tady si myslím, že mančaft funguje v pohodě, perfektní parta, akorát herně nám to neklape. Vím, že jsme se tuto sezonu poskládaly nanovo a některé věci se učíme za pochodu. Já sama za sebe jsem byla zvyklá pomalu naslepo rozehrávat a jen mrknout na některou kočenu a ta hned věděla, že si má naběhnout pro balón. Teď se to s holkama učíme a říkáme si to desetkrát za sebou, ale musí se to natrénovat. A je vidět, že sezona je málo na sehrání. Protože opravdu přestavba družstva byla tak veliká, že i navrátivší se hráčky, ať už je to Lucka, vnáší nové prvky. To nemůže být sehrané za týden. Myslím si, že tohle bychom si asi měli všichni uvědomit. To, že se to holky mají naučit a jestli to letos nevypadá úchvatně, tak to pozitivní na tom by mělo být, aby tu zůstaly, hrály a sehrávaly se dál. Protože všechny, ať už Anička Gebre Selassie, Martina Huráňové a všechny ostatní, to je kvalita. Potřebují hrát a hrát a přijde to.