Barbora Raníková zanechala v Olomouci nesmazatelnou stopu. 14.05.2013 06:36:53 - autor: , přečteno 4518x

Olomoucká ženská házená vstoupila v roce 2002 do nové éry nejvyšší soutěže, kterou byl vznik mezinárodní interligy WHIL velkolepě, ziskem dvou titulů mistryň ČR v sezonách 2002/3 s 2003/4, což byl naopak bohužel signál k tomu, že hvězdná sestava, podílející se na zisku titulů (Fabíková, Polášková, Miklíková, Arnošová, Simerská, nebo Fryčáková) a také brankařka Vendula Ajglová, zvedly kotvy a v Olomouci skončily. Většina z nich odešla na zahraniční angažmá, některé skončily z rodinných důvodů. Bylo třeba poohlédnout se po náhradách a začít budovat nové družstvo. Od nové sezony 2004/5 začaly kariéru mezi ženami v olomouckém týmu na příklad Hrbková, Tomečková, Spíchalová, Kovačíková a další. Do branky se počítalo s Pavlou Škvaronkovou, ta však po absolvování letní přípravy, rozšířila řady těch, které z klubu odešly. Do branky tak zbyly pouze Irena Kozáková a dorostenka Danuše Jakšová a ze Slavie přišla v létě devatenáctiletá nadějná brankařka Barbora Raníková, která dva roky před tím přišla do Prahy ze Sokola Písek, kde s házenou začínala.

Tak zahájila své působení na Hané Bára Raníková, která do té doby měla pouze zkušenosti z dorostenecké házené a dvou sezon mezi ženami za juniorky Slavie Praha v 1. lize žen, měla však hodně chuti poprat se s házenou na vrcholové úrovni a v Olomouci cítila, že by v mladém nově budovaném kolektivu mohla šance dostávat. Družstvo vedl tehdy i nadále Lubomír Krejčíř. Letní příprava před sezonou se družstvu vydařila, při soustředění v Polsku sehrála několik vydařených zápasů s předními polskými družstvy extraklasy, vyhrálo domácí turnaj Pohár míru v konkurenci dvou polských celků, Iuventy Michalovce a rakouského Wiener Neustadtu. V přípravě se dobře uvedla nová akvizice v brance, takže ani moc nepřekvapilo, že hned z počátku interligové soutěže dostávala Barbora šance i v mistrovských utkáních.

V první sezoně 2004/05 jí byla partnerkou v brance Irena Kozáková, většinu zápasů však odchytala v družstvu Barbora. Další tři roky se staly pro Báru velkou školou házené. Do mateřského klubu se po dlouhých letech vrátila, v té době už skoro čtyřicetiletá brankařská legenda Lenka Černá, se kterou se podílela na hájení olomoucké branky. Odchytaly spolu tři sezony a hlavně měla mladá brankařka možnost hodně se toho od Lenky naučit. Navíc si spolu sedly i po lidské stránce a i přes věkový rozdíl se staly velkými kamarádkami.

Po tříletém angažmá se Lenka vydává po zisku zatím posledního olomouckého titulu na další cestu, zamířila na několik roků do Veselí a partnerkou Barbory v olomoucké brance se stává další zkušená brankařka - Dáša Vyhlídalová. Ta se však po roce vydává domů do Zlína a k Barboře se do branky vrací Irena Kozáková. První ostruhy začíná v té době získávat také mladá Lucka Rašková a v této trojici absolvují tři roky, pod vedením trenéra Libora Malínka. Poslední rok v olomouckém dresu pak Barbora pod vedením nového realizačního týmu a trenéra Jana Bělky absolvuje ve dvojici s Luckou Raškovou, přípravu však s nimi absolvuje i mladičká Anežka Zuzánková.

Barbora Raníková se postupně propracovávala mezi nejlepší intreligové brankařky, takže ani pozvánka do reprezentace na sebe nenechává dlouho čekat. Od roku 2004 nastoupila Barbora k 63 mezistátním utkáním, které zatím vyvrcholily účastí na prosincovém ME v Bělehradě. Za devět sezon v Olomouckém dresu Zory stihla Barbora Raníková nastoupit do 225 mistrovských utkání interligy, v nichž si dokonce připsala i svůj jediný interligový gól. Dvakrát získala bronzové medaile za 3. místo ve WHIL, 6 x postoupila do play-off a odehrála v nich celkem 30 utkání. V českém play-off získala v ročníku 2007/08 mistovský titul a zlaté medaile, jednou stříbrné medaile, třikrát bronzové medaile za třetí místo.

Spolu s družstvem DHK ZORA Olomouc vyhrála dvakrát Český pohár, startovala ve 4 ročnících evropských pohárových soutěží, dvakrát v Challenge Cupu a 2 x v Poháru vítězů pohárů, v nichž odchytala 15 střetnutí, dvakrát postoupila s družstvem až do osmifinále poháru, v Challenge Cupu v roce 2008 byla vyřazena rumunským HC Dunarea Braila a o rok později v Poháru vítězů dánským FCK Kopenhagen. Barbora se může pyšnit také titulem akademické mistryně světa. V loňském roce na AMS v Brazilii získala zlatou medaili za vítězství našeho družstva a tento svůj úspěch staví Barbora na nejpřednější místo ve své dosavadní kariéře.

Na všech úspěších, kterých za devět let v Olomouci družstvo žen získalo, bylo nemálo těch, na nichž se samozřejmě rozhodující měrou podílela právě Barbora Raníková. Ve sportu však platí, že jednou jsi nahoře a podruhé dole. Byly i sezony, kdy se družstvu nedařilo podle představ, tou první byla hned ta úvodní 2004/05, kdy družstvo skončilo ve WHIL na 9. místě, stejně jako ve dvou posledních sezonách, v té úplně poslední, ale v nadstavbě obsadilo družstvo alespoň mezi českými celky 5. místo. Mezi českými družstvy v letech 2005 - 2010 Zora vždy získala medaili, dvakrát skončila na 5. místě, jednou byla čtvrtá, ale vůbec nejhorším umístěním byla sezona 2011/12, kdy družstvo v play-out skončilo až na celkově 7. místě.

Barbora Raníková vždy ke sportu přistupovala a přistupuje jako profesionál. Profesionálem v prvém slova smyslu se však stane až nyní ve Francii. Po příchodu do Olomouce nejprve vystudovala Vyšší odbornou školu Živnostenskou v Přerově (titul DiS.), poté 3 roky na Univerzitě Palackého na Právnické fakultě, obor Právo ve veřejné správě (Bc.) a nakonec 2 roky na Pedagogické fakultě, obor Pedagogika ve veřejné správě (Mgr.), poté už se zapojila do zaměstnání na Magistrátě města Olomouce, odbor správy - přestupkové oddělení. S láskou na ni budou vzpomínat také brankařky všech věkových kategorií v olomouckém klubu. Bára se řadu let věnuje skoro denně jejich výchově, od těch nejmenších až po starší dorostenky a využívá k tomu jednak své bohaté zkušenosti, které nezištně předává svým malým následovnicím, ale také trenérskou licenci C a později také B.

Barbora Raníková tedy v sobotu ukončila svou bohatou a úspěšnou kariéru v interligovém družstvu žen DHK ZORA Olomouc. Její kroky povedou shodou okolností do zahraničního klubu, jednoho z nejúspěšnějších v Evropě, jehož dres v minulosti hodně dlouho oblékala právě Lenka Černá a získala v něm řadu nejvyšších ocenění. Popřejme Barboře Raníkové, aby i ona navázala na svůj vzor a stala se její důstojnou pokračovatelkou v klubu a městě, kde má česká brankařská škola v házené své nesmazatelné postavení a prestiž.

Báro, přejeme Ti hodně úspěchů jak v dresu francouzského mistra Metz Handball, finalisty letošního Poháru EHF, tak i v dresu české reprezentace a věř, že na Tebe budeme vždycky rádi vzpomínat !