DHK ZORA Olomouc - DHC Slavia Praha 27:28 (17:15)
Pr§ůběh utkání: 1:0, 1:2, 2:5, 4:7, 6:8, 9:9, 9:11, 10:13, 13:13, 16:14, 17:15 - 18:15, 19:17, 19:20, 21:20, 21:22, 22:22, 22:25, 26:25, 27:26, 27:28.
Rozhodčí: Brzósková, Pavelová 153 diváků 7 m hody: 4/4, 3/3 vyloučení: 1 - 3.
Sestavy a branky:
Olomouc: Derzsiová, Rašková - Růžičková 5, Jansová, Sovová, Hvostaľová, Berová 3, M. Salčáková, V,´. Fryčáková, Dostálová 4, Severová, Kubáčková, Salašová 1, Kalová 4, K. Salčáková 8/4, Gebre Selassie 2.
Trenér: Mgr. Jan BĚLKA
Slavia Praha: Satrapová, Kudláčková - Chmelařová 1, Motejlová, Rezlerová 1, Franková 3, Pešková, Rajnohová 1, Jonášová 6/1, Kordovská 5, Pokorná 2, Jedličková, keclíková 8/2, Stellnerová 1, Chlupová.
Trenér: Richaad ŘEZÁČ
Kmentář připravila Mgr. Lucie Fabíková
Ani do začátku zápasu jsme nevstoupili zcela ideálně, náš výkon byl trochu zakřiknutý, a hlavně málo agresivní, což stačilo našim soupeřkám, k tomu, aby mohly lehce střílet z dálky a udržovat si dvou až tří gólový náskok. Přesto, že jsme přesně věděli, co nás čeká, tak se nejvíce prosazovaly reprezentační spojky Keclíková s Kordovskou. Podle tohoto scénáře se odvíjel zápas zhruba do patnácté minuty, potom jako bychom si uvědomili, že o medaili se musíme pořádně poprat, a najednou jsme na hřišti viděli zcela jiný obrázek.
Začali jsme soustředěně a tvrdě bránit a hned nám to přineslo ovoce - to, co předtím skončilo jasným gólem, teď Slávistky buď vystřelily do bloků, nebo do rukou Lucie Raškové, a my jsme tak mohli zakládat rychlé útoku a přesně se potvrdilo, že snadné góly z breaků mají dvojí sílu - zvednou sebevědomí a ochromí soupeře - Pražanky už nebyly tak nebezpečné a teď jsme to byly my, kdo měl navrch a mohli jsme vidět krásné góly z první vlny nebo z dohrávky do křídel od Kristýny Salčákové a Lucie Dostálové, střeleckou chuť dostaly také spojky, velmi pěkné a hlavně důležité góly začaly dávat Kateřina Růžičková, Katarina Bérová a Anička Gebre Selasie, a když se začalo dařit spojkám, musela se slávistická obrana více vysouvat a tím pádem zbyl větší prostor pro pivota, kde se střelecky prosazovala hlavně Jana Kalová.
Slavia se ale nevzdala a my jsme nedokázaly být dostatečně trpělivé, takže jsme jim odevzdali spoustu zbytečných míčů a tím pádem jsme nemohli utéct o víc než 3 branky.
Druhý poločas měl podobné fáze jako ten první, pokud jsme důrazně bránili, měli jsme navrch a dařilo se nám i v útoku, jakmile jsme v obraně chvíli polevili, hned držela otěže v rukou Slavia a jako na houpačce bylo i skóre - chvíli jsme vedli my, chvíli Slavia, takže se schylovalo k velmi dramatické koncovce.
Tím šťastnějším byla bohužel Slavia, která využila svých zkušeností z bojů o medaile, které nám v těchto chvílích chyběli, protože závěr jsme jí ulehčili třemi netaktickými a zbrklými střelami, po kterých mohla skórovat.
Přesto, že utkání pro nás skončilo velmi smolně, do Prahy určitě nepojedeme jako předem poražení, protože jsme si dokázali, že se Slavií se nejen, že dá hrát, ale že se dá i porazit, a pokud se poučíme z některých ukvapených chyb, budeme vycházet z důrazné obrany a k tomu nám přibude trocha toho štěstí, tak je stále vše otevřené.
=