OTEVŘENÝ DOPIS PŘEDSEDOVI ČSH A ČLENŮM VV ČSH 01.12.2008 07:47:43 - autor: , přečteno 4459x

Vážený pane předsedo, vážení pánové, 21. 11. 2008

dne 13. listopadu 2008 se uskutečnilo v penzionu Rytířsko, společné jednání zástupců českých klubů WHIL, které bylo svoláno za účelem projednání problematiky medializace ženských soutěží a ženské házené vůbec.

Po skončení oficiální části jednání se otevřela neformální diskuse, ve které se hovořilo převážně o problematice reprezentačního družstvo žen, zejména se zaměřením na vedení družstva. V diskusi se objevila celá řada závažných připomínek, na které jste Vy jako čelný představitel svazu reagoval a snažil se přítomným vysvětlit některé kritizované připomínky. Bohužel s většinou Vašich odpovědí na připomínky nebyl ze strany zástupců zúčastněných klubů (všech šest českých klubů WHIL) vysloveno souhlasné stanovisko, některé z nich byly dokonce jednoznačně odmítnuty.

Ujišťujeme Vás, že nám výsledky české ženské reprezentace a postavení české ženské házené v mezinárodním měřítku nejsou lhostejné a dokonce si dovolujeme tvrdit, že jsou pro nás větší prioritou, než pro Vás pane předsedo, soudě tak podle některých Vašich výroků na předmětném jednání, kdy jste zpochybnil kvalitu a úroveň české ženské házené a hovořil jste o ní s jasně vymezeným despektem. To vše v době, kdy české kluby se v maximální možné míře zapojily do Evropských soutěží a na příklad družstvo Olomouce se již podruhé probojovalo do osmifinále Evropského poháru.

Skutečnost, že vedení české házené rezignovalo na snahu o okamžité zvýšení úrovně reprezentačního celku žen a prosazuje řešení jakousi Českou cestou, která by měla být lékem podle vzoru dánského, eventuálně francouzského modelu nás naplňuje značnými obavami. K tomu je třeba jen poznamenat, že výchozí body pro dánskou, francouzskou nebo českou cestu jsou bohužel diametrálně rozdílné a to nejen rozdílem počtu hráček, kdy hráčská základna ženské populace zejména v Dánsku, ale i ve Francii je mnohonásobně vyšší než česká, ale i rozdílnou národnostní mentalitou vychovávaných hráček.

Hlavním tématem diskuse byla otázka osoby trenéra reprezentace pana Jiřího Tkadlece. Nikomu z přítomných se nelíbil způsob, jak byla výkonným výborem otázka obsazení trenérského postu pro seniorskou reprezentaci žen řešena a jak bylo rozhodnuto. Pan Tkadlec podle názoru přítomných je sice fundovaným, vysokoškolsky vzdělaným odborníkem - teoretikem a svědomitým úředníkem, který však postrádá jakoukoliv zkušenost s vedením ženského kolektivu na jakékoliv úrovni. Myslíme si tedy, že uvedená charakteristika pana Tkadlece, tak jak je házenkářskou veřejností i námi v klubech vnímána, není dostatečnou kvalifikací k vyvedení ženské reprezentace na její předchozí pozice v Evropě. Pan Tkadlec navíc, podle našeho názoru nedisponuje některými povahovými rysy, které jsou pro tuto funkci nezbytné. Jde především o neschopnost komunikace v tom nejširším slova smyslu, nejen mezi hráčkami a trenérem, ale i mezi reprezentací a klubovými trenéry. Některé konkrétní příklady Vám byly při jednání přímo naznačeny.

Nemá smysl rozebírat do detailů důvody, které k dnešnímu stavu vedly. Kvalita ženské reprezentace je taková jaká je, s tím se bohužel nedá příliš moc dělat. Velkou chybou však bylo, že se postupně vytratila základní osa reprezentace, tvořená především hráčkami působícími v zahraničních klubech. Důvody, proč skončily s reprezentací netřeba hledat, pro většinu soudných lidí jsou zcela zřejmé. Vy je však nevidíte, nebo nechcete vidět, ve svých vystoupeních a odpovědích na tento problém, jednoznačně hájíte názor svůj, nebo úzkého okruhu lidí, kteří si myslí, že jedině jejich názor je ten správný. Zkuste si pohovořit s některými hráčkami, dnes již bývalými reprezentantkami o pravých důvodech vzdání se reprezentace.

Vážený pane předsedo, obracíme se na Vás s výzvou na řešení problémů současné ženské reprezentace. Nabízíme Vám pomoc od skupiny lidí, která pracuje v házenkářských oddílech a kterými všechny hráčky - reprezentantky prošly, ať už jsou to ty současné reprezentantky, nebo i ty, které po dosažení určité úrovně odcházely do zahraničních klubů. Nejde všechno řešit a řídit od „zeleného stolu", je třeba vnímat i názory ostatních. Přestaňme si namlouvat, že jenom to co jsme rozhodli „my nahoře" je to nejsprávnější. Přestaňme omlouvat za každou cenu svá rozhodnutí, pojďme o problémech diskutovat, ale připusťme přitom také to, že i názory jiných mohou být správné.

Věříme, že naši výzvu pochopíte tak jak je myšlena, tj. vyřešit problematiku ženské reprezentace v krátkodobém horizontu a nečekat, dalších 8, nebo 10 let na nějaký zázrak. Začít ale musíme hned a nikoliv až někomu uplyne doba na kterou získal mandát, nebo smlouvu. Jsme totiž přesvědčeni o tom, že jedním z největších problémů k řešení je personální otázka trenéra reprezentace. Ta by měla být vyřešena okamžitě po předkvalifikaci a to bez ohledu na to jak pro naši házenou dopadne. Věříme přesto, že dopadne dobře.

S pozdravem

Představitelé českých házenkářských klubů WHIL